Drahocení lidé
Martina Seidlerová
Jsi pro mne slunce na nebi,
jsi ten co o mě všechno ví,
jen tobě pořád se svěřuji,
jsi ten co mě nikdy nezradí.
Světem protloukám se s tebou,
byť chladná noc, a kolena mě zebou,
vzpomínka na tebe mě zahřeje,
proč mi s tebou na světě, tak dobře je?
Pořád dumám nad budoucností,
bude dobrá a nebo plná zlosti?
Toť pro věštce otázka,
cesta do časů ze suti nebo oblázků?
Když protloukat s tebou budu se,
cesta lehčí jisto jistě je,
spolu životem půjdem dál,
a dál se budu cítit jako světa král.
Věnováno: Mým nejlepším přátelům,
kterých si neskonale vážím,
jmenovitě Nikolka P, Rendy M., Martinka M. a Lucinka S.,
a chtěla bych jim moc moc moc poděkovat,
že i když jsem měla ty nejhorší nálady,
tak to se mnou přetrpěli a dál se spolu bavíme.
A tady bych tuto báseň chtěla věnovat svým láskám.



Krásnýýýýýýýýýýýý :-*/*** kuji