Tato chyba nebyla ovšem nějakou jednorázovou událostí, člověk se jí dopouští každým okamžikem znovu tím, že jedná ze svého omezeného vědomí, vázaného na čas a prostor. Je tak v každém okamžiku vyháněn z ráje a teoreticky by se do něj mohl v každém okamžiku zase vrátit, kdy by se vzdal své netrpělivosti a nechal působit opět řád věčnosti.
Člověk se však mezitím v čase zařídil, zdánlivě si vytyčil množství zdánlivých věcí, a tyto zdánlivé věci jej nyní obklopují nejen jako jeho vlastní tělo, vlastní motivace představy, nýbrž také jako těla, motivace a představy druhých lidí, ba jako celý pomíjivý svět. Všechny tyto vy tyčené věci mají setrvačnost a tíži. Člověk se jim poddává - a to je ten hlavní hřích lhostejnosti, neboť upadá do zvyklostí a zákonů smyslového světa a na návrat do ráje již nepomýšlí. Kdyby tajemství jeho kruhy stále nenarušovalo a kdyby jej nenechalo klopýtat, nakonec by se v pomíjivém světě dočista ztratil.
Možná ale, že tato lhostejnost není tou hlavní, rozhodující chybou. Lhostejnost je působením neznámého řádu vždy znovu otřesena. V netrpělivosti však působí pýcha člověka na vlastní schopnosti, která ho zaslepuje vůči požadavkům tajemství a která je neustále překrucuje. Tak člověk kolem sebe utěsňuje své vězení stále víc, tím snižuje možnost působení tajemství a tím i možnost návratu.
Zdroj: Kafkovo Tajemství - Konrad Dietzfelbinger, nakladatelství Volvox Globator



STEJNĚ - NEJVĚČÍ SMRTELNÝ HŘÍCH JE............... (chvilka napětí) ..........................
NESPAVOST!!!!!!!!!!!!!!!