Jarní déšť
Markéta Poledníková
Prší.Kapky deště bubnují,
bubnují do oken a střechy
a mé oči milují
vidět slunce, jak ráno déšť suší,
jak rozmoklé jsou mechy
a jak květinám to sluší
po deštné vodní lázni.
A jak promoklí jsou dva blázni,
co před deštěm pro lásku nestihli se skrýt…
Když prší, je zima a smutno,
tak radši zavřu okno
a, zalezlá pod peřinou,
počítám jak hodina od hodiny plynou…
…a poslouchám blesky, hromy,
poslouchám kapky dopadat,
z okna vidím lidi, domy,
a vidím svět plný krás promokat.
A ráno zas vidím jej usychat,
jen kapky rosy na květech se třpytí,
květiny nestačí už vláhu polykat
a pavouci loví mušky do svých orosených sítí.
Je jaro a svět se raduje.
Probouzí se z dlouhé, tuhé zimy
a tenhle malíř maluje,
maluje verše, rýmy.
Maluje báseň o jaru
a v ní rozkvetlou zahradu.
V té rostou ovocné stromy,
jež ponesou šťavnaté plody.
A zvěř probouzí se ze zimního spánku
i ježek opouští svou jamku
a, jako ostatní zvířata,
vyvádí svoje mláďata.
TAK SE TAKY PROBUĎ!
A UŽÍVEJ SI KRÁS
A ZASLEPENÝ NEBUĎ,
VŽDYŤ JARO JE TU ZAS…
Věnováno kamarádce Adélce Gajdečkové



