RUCE VENUŠINY
Jaroslav Seifert
Dobrodruh liknavý
usedl na břehu
a vlně vypráví
marnost svých příběhů;
vždyť je to jedině
hrst větru na dlani,
zmar perel ve víně,
strach z neumírání.
Ale to není
pravé jeho poslání.
Když kohout kokrhá
a rosazazebe,
květ růže otrhá,
hovoře pro sebe:
jak je to surové´
rvát růži ubohou,
plátky jsou růžové
jak nehty u nohou.
Ale to není
pravé jeho poslání.
Však vidět krásy zrod,
oplakat její zmar
a u tekoucích vod
vyčkat květ nových jar,
jež znovu ohluší
to věčné váhání,
milostné Venuši
dát hlavu do dlaní.
Ach, běda, to je
pravé jeho poslání.

papa




Ahoj, tak zrovna tuhle básničku jsem se nedávno naučil zpaměti, protože je skvělá. Nicméně, znáte moje sbírky "A zase láska" a "Carpe diem"?
Hezké vánoce.
Petr