Procházely jsme zesněženým městem kolem namrzlé silnice.Kolem nás prošla dívka,byla celá zmrzlá,rty měla fialové zimou.Velké slzy ji stékaly po tvářích....Chvíli sem přemýšlela co strašného se mohlo té hezké dívce stát,mohlo jí být tak šestnáct nanejvýš.Z mého zamyšlení mě ale vytrhlo náhlé zaskřípění brzd.Rychle jsem se otočila a spatřila jsem jen stojící auto,kaluž krve a tělo té dívky která kolem mě ještě před chvíli procházela.Všichni kolem věděli že sanitka už je zbytečná,ale zavolat ji někdo musel.Podle řečí lidí kteří to viděli mi hned došlo že zničehonic skočila pod kola toho auta.Nebyla to ničí vina cesta byla zamrzlá ridič neměl žádnou šanci auto zabrzdit včas.Jediný kdo to mohl zastavit byla samotná dívka,ale ta chtěla aby to takhle dopadlo.
Najednou jsem uslyšela tichý hlásek:"Mami,proč tam
skočila?Proč se chtěla zabít?"To mě vrátilo do reality.....nevěděla jsem skutečný důvod dívčina chováni,tak jsem jen odpověděla:"Víš,asi byla moc smutná" a vzala jsem ji za ruku a chtěla ji co nejrychleji odvést z tohoto místa aby se nemusela dívat.
"Ale mami,co když je někdo komu je líto že umřela,i když byla moc smutná,možná je někdo kdo by ji dokázal zase rozesmát.Že je smutná to není důvod aby kvůli ní byli smutní i ostatní.Tak proč mami,proč to udělala.Ona nevěděla nevěděla že někdo bude smutný?Třeba její maminka.To jí to nenapadlo?"nevěděla jsem co ji
na to mám odpovědět. Nevěděla jsem jestli ji mám dát za pravdu,nebo obhajovat tu dívku.Chvíli jsem mlčela,ale nakonec jsem se zastavila a dřepla si k ní.
"Víš,možná neměla nikoho kdo by mohl být smutný.Třeba už neměla maminku ani tatínka.Ale pravý důvod proč to udělala už asi nikdy nezjistíme ."Postavila jsem se a pokračovaly jsme v cestě.
"Já bych si to nikdy neudělala.Nechtěla bych aby si byla smutná ani nikdo jiný."řekla najednou a podívala se na mě svýma krásnýma upřimnýma modrýma očima."
"Já vím a jsem za to moc ráda."
Najednou jsem uslyšela tichý hlásek:"Mami,proč tam
skočila?Proč se chtěla zabít?"To mě vrátilo do reality.....nevěděla jsem skutečný důvod dívčina chováni,tak jsem jen odpověděla:"Víš,asi byla moc smutná" a vzala jsem ji za ruku a chtěla ji co nejrychleji odvést z tohoto místa aby se nemusela dívat.
"Ale mami,co když je někdo komu je líto že umřela,i když byla moc smutná,možná je někdo kdo by ji dokázal zase rozesmát.Že je smutná to není důvod aby kvůli ní byli smutní i ostatní.Tak proč mami,proč to udělala.Ona nevěděla nevěděla že někdo bude smutný?Třeba její maminka.To jí to nenapadlo?"nevěděla jsem co ji
na to mám odpovědět. Nevěděla jsem jestli ji mám dát za pravdu,nebo obhajovat tu dívku.Chvíli jsem mlčela,ale nakonec jsem se zastavila a dřepla si k ní.
"Víš,možná neměla nikoho kdo by mohl být smutný.Třeba už neměla maminku ani tatínka.Ale pravý důvod proč to udělala už asi nikdy nezjistíme ."Postavila jsem se a pokračovaly jsme v cestě.
"Já bych si to nikdy neudělala.Nechtěla bych aby si byla smutná ani nikdo jiný."řekla najednou a podívala se na mě svýma krásnýma upřimnýma modrýma očima."
"Já vím a jsem za to moc ráda."
autor: Alliska
můj názor: tahle povídka se mi moc líbí. psala ji nedávno moje kamarádka... pište pls komentíky...




Krásné!A nejlepší je to číst s písničkou z Titanicu!My heart will go on!
To pak jedou slzy jako hrachy!