close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život feťáka,jak se to vlastně stalo?

6. listopadu 2006 v 20:21 | M.a.r.t.i.n.k.a |  Příběhy/Povídky
,,Ano, jsem feťačka," řeknu rozhodně. Asi se ptáte co to melu, ale mám k tomu důvod. Jsem v protidrogové léčebně už pěkně dlouho. Našla sem si tu kamarády a nejen proto nechci jít odsud pryč. Jsem závislá na Perníku. Vím, že když se dostanu ven, tak zklamu... Prostě to nevydržím a šlehnu si. Vím to! Ale asi se ptáte jak to všechno začalo... Proto vám budu vyprávět svůj příběh.
Před necelými čtyřmi lety, tehdy mi bylo 15, jsem poprvé šla se svými kamarády na diskotéku. Byl to pro mě naprosto unikátní den. Prostě jsem si tak tancovala na parketu, když jsem ho uviděla. Byl tak krásný a i když jsem ho vlastně vůbec neznala, tak jsem se do něj na první pohled zamilovala. Nebo jsem si to aspoň v té době myslela. Měla jsem celý večer oči jen pro něj. Kam se hnul, můj pohled putoval s ním. Připadal mi podle toho co jsem vypozorovala, naprosto uvolněný, zkrátka cool. Moje kamarádky si všimly, že sedím u stolu jako tělo bez duše a pořád se dívám na toho záhadného týpka. On asi také můj pohled vycítil, jelikož se na mě otočil a už si to šinul ke mě. Byla jsem štěstím bez sebe, ale měla jsem i trochu strach. Přišel ke mě a naprosto cool se se mnou začal bavit. Jmenoval se Andy. Já na něm mohla oči nechat a když si šel ven zapálit, tak jsem mu musela asistovat. Prostě zamilovaný mládě, no....
Vyšli jsme před sál a na volném prostranství si zapálil. Ležérně se mě zeptal: ,,Nechceš taky prda?" Já se jen na něj koukla a nakonec kývla. Když jsem si ale potáhla zjistila jsem, že to není tabák nýbrž marihuana. Tehdy jsem s tím vůbec neměla zkušenosti a Andy mě jen zase pobídl ať si potáhnu, že mi bude fajn. Poslechla jsem. Udělala bych vlastně cokoli, jen pro jeho jediný pohled. Zbytek dokouřil Andy.
Já jsem si najednou připadala jako v jiném světě. Byla jsem prostě sama sebou a nemusela si na nic hrát. Byla jsem to prostě JÁ!
Andy mě seznámil s jeho partou. Byli fakt super. Celý večer jsme se s nima o nečem bavili a já jsem měla pocit volnosti a taky že přesně tihle lidi mi naprosto rozumí. Že jim můžu říct vše.
Další den jsem si disco nemohla nechat ujít. Byl tam přece Andy a celá jeho parta. Když jsem dorazila Andy měl zorničky jako špendlíkové hlavičky. Nechtěla jsem tam být sama kdo je naprosto při smyslech a tak jsem hned jednoho z jeho kámošů, Jan se jmenoval, požádala aby mi taky něco dal. Dala jsem mu za zboží nějaké prachy a už si spokojeně pokuřovala. Byla jsem zase bezstarostná.
Takhle to se mnou šlo dál. Stále jsem potřebovala víc a víc zboží. Už mi pomalu ani mamka nevěřila, že to mám na jídlo a stále sem si musela vymejšlet nějaký výmluvy, aby mě pouštěla ven. S Andym jsem byla šťastná a to jsem si ještě neuvědomovala do čeho se vlastně řítím.
Jednou Jan za náma přišel, že má uplně něco super. Že po tom vysloveně lítáš. Z kapsy vytáhl pár pilulek. Andy si hned jenu vzal. Byl takový, že se do všeho vrhal po hlavě a nic nerozmýšlel, ale stejně si myslím, že už v té době ho tráva neuspokojovala. Už mu vlastně nic nepřinášela. Andy byl na trávě non stop! Tak jsem si hned taky jednu vzala. Jan měl pravdu byla jsem uplně plná energie a až do rána protančila na parketu.
Za pár dní se to ale na disce začalo hemžit policajtama, tak sme si museli najít nějakou jinou "základnu".
Chodili jsme k Janovi. Bydlel už sám, ale vlastně v tom bytě neměl nic moc cennýho. Všecko prodal, aby měl na hulení. Ale to už jsem poznala i další drogy jako LSD. Měla jsem ho mnohem radši než extázi, ani vlastně nevím proč. Asi snad proto že všechno kolem mě vířilo roztodivnýma barvama a já se toho nemohla nabažit. V tý době jsem byla na tripu pořád a domů sem se chodila jen vyspat popřípadě z mámy vysomrovat nějaký prachy. Už mě nechtěla sponzorovat a já se pomalu, ale jistě uchylovala k menším krádežím, jen ať mám z čeho zaplatit trip. Když jsem neměla trip, už jsem to nebyla já. Když jsem neměla jakoukoli drogu, byla jsem v háji.
Andy jednou přišel s nápadem, že už konečně jsme všichni zralí na piko, tedy pervitin. Nevím kde jen vzal, ale se mnou a Janem se ochotně podělil. Strašně jsem se toho bála a taky bych do sebe nedokázala tu jehlu bodnout, tak jsem poprosila Jana, ať to udělá on. Ochotně se toho ujal a píchnul mi mou první ránu. Ta byla opravdu super. Užila jsem si ji na plno. Dlouho potom jsem se zkoušela navodit si pocit stejný jako při první ráně, ale už to nešlo. Prostě se jí nic nevyrovnalo. Stále jsem brala trip a občas si i šlehla pika. Po nějakým roce mi ale LSD přestalo stačit a já se uchýlila k tomu nejhoršímu co jsem mohla udělat- začala jsem si píchat pravidelně. Byla jsem pokaždé natěšená na mou další dávku. Zkončila jsem školu a domů už taky pomalu nechodila. Bydlela jsem spolu s partou v Jana a byla jsem ok. Před každou ránou jsem si namlouvala, že toho můžu kdykoli nechat... Zkrátka, kdy se mi zachce tak s tím přestanu, ale to jsem se mýlila. Jednoho dne jsem se probudila uplně zpocená... Takový ten hnusný studený pot mi stékal po zádech a tvářích. Barvy jsem viděla jako v hororu, jinak to popsat nedokážu. Měla jsem svůj první absťák.
Pomalu jsme rozprodali všechny věci co měl Jan v bytě, jen abychom si mohli šlehnout a byli zase v pohodě. Jinak jsme si vypomáhali krádežemi v obchodech, ale třeba Andy byl kapsář. Postupem času nám nezáleželo na ničem jiném, než na droze. Byli jsme na ni pokaždé úplně vyklepaní. Čím dál tím víc to s námi šlo z kopce, ale to jsme nevnímali. Až jednou jsem přišla "domů" a tam na posteli ležel Jan. Nehýbal se a stříkačku měl pořád v žíle. Jediný co mě napadlo bylo změřit mu tep, ale když jsem se ho dotkla byl už studenej. Polekaně jsem uskočila a s pláčem se zhroutila na zem. V tý době jsem si poprvé uvědomila, že něco je špatně. Ale to už bylo pro většinu z nás pozdě.
Asi týden po smrti Jana mě na ulici potkala moje matka. Chtěla jsem utéct, ale pevně mě chytla za paži. Nemohla jsem se nijak vysmeknout!
Dovedla mě až domů a tam ze mě všecko vytáhla. Ten den mě ještě sem přivezla. Myslím, že jí jsem za to vděčná, protože kdybych zůstala tam venku, určitě bych už byla po smrti.
Tak tady mám moji "povídku" co jsem dneska večer psala. Nevím jestli se bude líbit... Byl to jen nápad a tak sem ho napsala... Pište prosím komentáře- kritikou se člověk učí... Díky moc
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Domi Domi | 8. listopadu 2006 v 18:57 | Reagovat

Tak já myslím že se určitě bude líbit!!, teda mě se líbila moc!

2 M.a.r.t.i.n.k.a M.a.r.t.i.n.k.a | E-mail | 8. listopadu 2006 v 19:53 | Reagovat

och.... Domišku děkuju mooooc!

3 simona simona | E-mail | 10. listopadu 2006 v 14:23 | Reagovat

je to super fakt dobre.prave som sa uplne zabuchla do jedneho fetaka je moc pekny! a chalani s jeho bandy su uplne sexy ale uz sa mi zacaly hnusit jak som si to precitala diky!simi

4 M.a.r.t.i.n.k.a M.a.r.t.i.n.k.a | E-mail | 10. listopadu 2006 v 15:25 | Reagovat

díky moc za komentáře... Fakt:)

5 Nyna Nyna | E-mail | Web | 10. listopadu 2006 v 15:36 | Reagovat

je to oki myslela jsem že to máš od nějaké kámošky co se to stalo

6 M.a.r.t.i.n.k.a M.a.r.t.i.n.k.a | E-mail | 10. listopadu 2006 v 15:55 | Reagovat

ne to nemám... To je čistě fiktivní, prostě výplod mojí fantazie co se mohl někomu stát.... prostě čistě moje fantazie

7 :-? :-? | 26. prosince 2006 v 20:18 | Reagovat

eh trochu nerozumím nahoru si psala že jsi feťačka a do komentáře že je to jenom výplod tvé fantazie?? Teda tak isli je to jenom výplod tak máš věčí fantazii jak já

8 M.a.r.t.i.n.k.a M.a.r.t.i.n.k.a | E-mail | 26. prosince 2006 v 20:24 | Reagovat

Je to výplod a to že jsem feťačka patřilo k tomu příběhu;) jinak jako díky za komentíky:)

9 Martin Martin | 7. března 2007 v 13:31 | Reagovat

Je fajn ze si to napsala, je to poucny... Budu drzet palce aby ses z toho dostala.

10 M.a.r.t.i.n.k.a M.a.r.t.i.n.k.a | E-mail | 7. března 2007 v 17:26 | Reagovat

Martin: Jáááj... tenhle příběh není podle skutečné události.... já sem si ho vymyslela proto má dost nedostatků!! probůh vždyť já sem ještě ani nehulila trávu:D

11 ANETA ANETA | E-mail | 22. března 2007 v 16:55 | Reagovat

myslíš že těhle osudů je tolik..a naprosto bez výmyslů..bohužel těmhle lidem neni pomoci.. :( co s tím???

12 . . | 14. dubna 2007 v 22:29 | Reagovat

je to blbost zažila sem něco trochu podobnýho ale jen malinko...a tohle je fakt dost přehnaný feťák byl muj kluk kterýho sem milovala........vim o čem mluvim

13 .... .... | 14. dubna 2007 v 22:30 | Reagovat

je to blbost zažila sem něco trochu podobnýho ale jen malinko...a tohle je fakt dost přehnaný feťák byl muj kluk kterýho sem milovala........vim o čem mluvim

14 SANDRA :-) SANDRA :-) | E-mail | 18. května 2007 v 9:32 | Reagovat

ahojky tahle povidka je faakt supeer..mam podobnou zkusenost zamilovala sem se do fetaka ted na čarodky sme spolu začali chodit ale pak ho zmlatil muj bratr protoze se o me bal abych do toho taky nespadla!!!! ale ten fetak se mi už eozval ja ho stale taak MILUJU..prosimvas pokud mate podobnou zkusenost tak mi napiste na mail  sandricka.P.666@seznam.cz   DĚKUJUU MOOOC:-****

15 Terushka Terushka | 3. července 2007 v 10:10 | Reagovat

Juuu je to moc krásny....určitě se to všem bude líbit:)

16 St.Magda St.Magda | 10. října 2007 v 18:38 | Reagovat

Nic moc, je to jako našprtaný z učebnice občanské výchovy. Nelíbí se mi to, je to přehnaný a vzdálený od reality.

17 petra petra | 13. listopadu 2007 v 18:05 | Reagovat

vůbec to takhle nechodí.. není to takhle učebnicový..:((

18 ppppp ppppp | 23. února 2008 v 13:19 | Reagovat

mě se ta povídka líbila... můj bývalý tedkom jede v perníku nevím co mám dělat je úplná troska.. a vždy sliboval že s tim nezačne... už se nevídáme ale já ho mám pořád ráda a chtěla bych radu jak ho z toho dostat ale dik za tuhle povídku :)

19 Debie Debie | 14. března 2008 v 17:19 | Reagovat

souhlasim se st.magdou. je videt ze si to fakt nezazila. prosimte nepis o necem o cem hovno vis. dekuju. bb

20 Inuška Inuška | 19. března 2008 v 22:00 | Reagovat

povídka je dobrá,měla sem toho už hodně, ale neřekla bych že to potřebuju zas a zas!!

21 Inuška Inuška | 19. března 2008 v 22:03 | Reagovat

jo a to máte v té léčebně  počítače? že máš tam pěknej blog?

22 montaana montaana | 18. května 2008 v 15:08 | Reagovat

Povídka docela dobrá, ale nic zvláštního....takovejch podobnejch o tomhle tématu je hodně....ale píšeš hezky:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama