Poslední rozhodnutí
Alliska
"No tak Jano,nedělej blbou.Udělal jsem ti dobrou nabídku,tak to ber.Vždyť prachy máš,ne?""Nech mě být tady vůbec nejde o prachy.já jsem s tím skončila.Vždyť víš jak dopadl Martin...já nechci dopadnout jako on."při vzpomínce na Martina se mi do očí vtlačily slzy. Byl to jediný člověk který mě měl rád takovou jaká jsem.Milovala jsem ho a on se klidně zabije.Jak mi to mohl udělat.Potlačila jsem všechny vzpomínky na Martina. Nechtěla jsem před Petrem brečet.Když Martin umřel tak jsem se vybrečela dost,teď už to nemá žádnou cenu.Setřela jsem rukávem ty malé slzičky v očích tak aby si toho Petr nevšiml,ale ten už zase pokračoval."Jak dlouho už sis nešlehla?Nevydržíš to.Nakonec to budeš ty kdo bude prosit,přemýšlej o tom,já nic nenabízím dvakrát.Jenom tobě a to jenom kvůli Martinovi,byl něco jako můj kámoš a měl tě rád,ale nebudu na to brát ohledy věčně." S těmi slovy odešel.
Sedla jsem si na patník a brečela jsem.Nevím jak dlouho jsem tam takhle seděla,ale honilo se mi hlavou tolik myšlenek že sem na čas úplně zapomněla. Vím proč Martin musel umřít.Porušil pravidla,Všichni ty pravidla znaj,Spousta lidí už je překročilo a zaplatili za to.Vždycky sem věděla že je to svinstvo,ale nemohla jsem bez toho žít.Když jsem se rozhodla s tím přestat tak jsem to nikdy moc dlouho nevydržela.Až těď po,tom co tady Martin není jsem se na to vykašlala.On by nechtěl abych dopadla taky tak.Ale pro co teď žiju,nebo spíš pro koho,není tady nikdo koho zajímám.Já nemám důvod žít,chci umřít,chci být zase s Martinem....Tohle všechno se mi honilo hlavou...To už sem byla pevně rozhodnuta co dál.
"Petře,dej mi všechno co u sebe máš,neboj se prachy mám." "Já veděl že si rozumná holka,ale všechno ti dát nemůžu,mám i jiné zákazníky,holčičko." "Neblbni a prodej mi to,oni počkaj,já to potřebuju teď." "Tak mi dej prachy,vem si to a rychle vypadni."
Jsem tady,už jsem tady nebyla dlouho,od Martinovy smrti ani jednou.Tohle je ta ulička,kde to skončil.Jsem rozhodnuta,jdu za nim.
Jsem pořád tady,je to tu úplně stejné jako před chvílí a přece je to jiné.Někdo ke mně přichází...Je to chlapec..ne ....má velké černé křídla,je špinavý a vypadá smutně.Když ke mě dojde usměje se a podá mi ruku.Bez váhání se ho chytnu,má studenou ruku,poznám to,ale ten chlad vlastně necítím,necítím nic,jen strašnou touhu aby už roztáhl ty krásné černé křídla.
"Martine..."zašeptám a rozběhnu se k němu.Podívala jsem se do jeho krásných očí a políbila ho.




krásnej příběh... kdyby to tak bylo tak lehký