Tak sem dávám zase nějakou moji nepovedenou povídku... Tato povídka vyjadřuje mé pocity... Je to prostě sesmolení mých pocitů v nějakém krátkém, leč nepovedeném slohu... Kdo chce usnout nudou, nechť si to přečte xD

Udělala jsem to. Cítím se tak... sama. Když jsem teď utekla z domu vše se změnilo. Nic není jako dřív. Já bydlím v parku, na nádražích a prostě všude kde se dá. Žiju na vlastní pěst. Nikdo mi do toho nekecá. Tak sem si to přála. Tak proč se sakra cítím takhle? Už jsem nechtěla být jen figurka se kterou posouvají rodiče a ostatní. A teď jsem na to přišla. Nechci být sama. Pomalu usínám v opojení levného krabicového vína na lavičce v parku. I když jsem mohutně posilněna alkoholem, tak mě studí zmrzlá lavička. Zachumlaná v obřím kabátě usínám.
Zdá se mi sen. V něm jsem konečně šťastná. Jsem sama sebou, bez přetvářky. Nikdo se mnou nevláčí. Cítím se tak VOLNÁ. Cítím se prostě nadpozemsky nádherně. Běhám po rozkvetlé louce s mým bývalým psem. Ještě trochu cítím jak mi mrznou končetiny, ale přitom spím. Nechci se probudit. Nechci. Jsem šťastná.
Ráno se v novinách objeví článek: Umrzlá mladá bezdomovkyně. Dnes ráno se na lavičce v parku našla bezdomovkyně, co podlehla dnešním mrazům. Není to jediná objeť. Bezdomovci od této chvíle mají strach o život, jelikož se začíná rychle ochlazovat. Bezdomovci se bojí aby také nezkončili také takto. Tato mladičká objeť dnešních mrazů měla pouze 16 let, jak jsme zjistili z náramku na němž bylo vyryto její datum narození.
Malá holčička našla tělo této bezdomovkyně. Měla ještě úsměv na rtech. I z její mrtvoly bylo poznat, že byla šťastná. V té chvíli začalo poprvé za tento rok sněžit. Byl to nádherný den, ale mladičká oběť se ho nedožila. Určitě by nezůstala sama. Určitě by uprchla andělu smrti ze spárů a zachránila se. Ale už se nic nedá změnit. Ve snu nebyla sama... A byla jen za takovou kratičkou chvíli štěstím bez sebe.




Je to docela dobrý... Jen neříkej všecko rovnou... :)
Nechtěla se probudit a neprobudila... hmmm...