..NATY..
Mihotavé světlo svíček osvětlovalo malou koupelničku. Drobná světélka tančila po rudé hladině. V té karmínové lázni ležela bílá víla. Spala tím nejhlubším spánkem. Na zápěstí jí zdobil červený náramek. Plavé vlasy zářily ve světle svíček, jakoby byly ze zlata. Na zemi ležel bílý rozmáčený dopis……………… Dveře se rozlétly a světélko svíček pohaslo a opět sílilo. Hladinu rozvlnily dvě silné ruce. Popadly vílu a chtěly ji vzbudit. Nešlo to. Pustily vílu a ta sklouzla pod tu ohnivou hladinu. Zvedl dopis ležící na zemi. "Přišel jsi pozdě, můj princi. Nechtěla jsem čekat v bolestech až mě rakovina zabije. Sama jsem si vybrala svůj osud. Jednou budeme opět spolu…. MILUJI TĚ!............." Dopis mu vypadl z rukou. Díval se na ni a ona jako by spala pod tím rudým závojem. Jeho slzy dopadaly na hladinu a tvořily na ni malá kolečka. Slz přibývalo, ale už to nebyly obyčejné slzy, ale slzy lásky stejně rudé jako vílin závoj. Nebyly z jeho očí, ale z rudého šperku na zápěstí stejného, jako měla ona…………….




Taky krásnej :-)