Droga
Toto vyprávění nebude neveselejší. Bude to příběh , který se odehrává každý den v našich životech, aniž bychom si to uvědomovali .
Je jen na vás jestli se z něho ponaučíte, nebo se nad ním alespoň trošku zamyslíte .
Po smrti rodičů byla tehdy čtrnáctiletá Klára svěřena do péče pěstounů. Dříve byla Klára veselá, aktivní ,upovídaná holka, ale po
nehodě rodičů se uzavřela do sebe . Úzkost, samota, stres .. jí provázeli každým dnem i nocí . Přála si od všeho utéct , vzlétnout jako
pták a odletět od všeho trápení daleko , odletět někam , kde není násilí , kde hodní lidí neumírají , kde jsou zlý vždycky potrestáni , někam , kde se člověk . kde vždy dobro porazí zlo . Touha zbavit se smutku který ji tížil byla tak silná , že ji zavedla na nejhořší
cestu , na kterou může člověk sejít ...
Jednou , když se Klára vracela z dalšího pronuděného dne ve škole zahlédla pána . Ten pán měl otrhané oblečení , obličej porostlý
jemným chmýřím a mohutnou postavu . Byl to takový podivín. On zahlédl že ho dívka pozoruje . Uviděl její smutné očí . Byly plné smutku . plné strachu , uviděl oči , které už dávno ztratily jiskru . Přesně takové uplkané oči hledal , a tak šel za Klárou a tiše zahuhlal : " Ukážu ti něco , co vyléčí bolest na tvé duši . Netušila o co jde , ale něco jí k němu táhlo , a tak šla
sním. Dívka nevěděla , kam jí pán vede !! Klára mu po cestě svěřila všechny svoje problémy , všechny pocity ... Cítila k záhadnému pá-
novy důvěru. Až došli k zchátralé chatrči , podal jí muž tabletu , na níž byl malinký obrázek usměvavého panáčka a to se Kláře líbilo . Bez váhání pilulku vložila ji do úst,
polkla a nechala se unášet v úlevě , co ovládla během sekundy její duši . Dosavadní nehezké pocity opadly . Cítila se jako v sedmém nebi,
jako v Ráji , kde je všechno krásné a barevné . Po dlouhé době zažila to , co dříve druhým záviděla . Cítila Radost !!
Dívka poznala , že jí tableta dodala radost žít , a tak ji začala brát pravidelně . Den ode dne zkoušela i jiné , silnější ... brala drogy čisté a bílé jako sníh , drogy , které byly výtahy do nebes .
Jednou se v křeči z blížícího abstáku zhroutila na podlahu . Auto se svítícím majáčkem a hlasitou sirénou někam odváželo holčičku připomínající smrtku . Týden pobytu v nemocnici nebyl snadný . Každý den se Klárka dívala z okna a viděla město , v němž žila a přesto ho nenáviděla .. Viděla uličky plné kouře , věčného smradu z kanálů a zahnívajících odpadků . At se podívala kamkoliv , všude viděla svůj zničený život a minulost , která ji stále pronásledovala.
Klára se rozhodla zmizet z té špíny. Zhnusena světem se rozhodla ukončit svůj promarněný bezcenný život !!A tak si jednou dala svoji každodenní dávku , avšak tato dávka byla něčím jiná , byla totiž poslední . Jako obvykle si vysypala na lžičku
drogu , nahřála ji , vložila do injekční stříkačky a vpíchla do jedné z žil . ... Ve velké euforii , celá omámená se rozběhla . Hnala se městem jako srna po rozkvetlé louce . Běžela co jí nohy stačily , nemohla se zastavit . Ale když v tom se ozvala rána . Přesně taková , jakou známe jen z televize . Na cestě ležela malá bezbranná dívka . Její duše odešla do onoho místa , které si Klára vysnila . Stejně jako ona si každý z nás určí svou cestu ke konci sám , ale ani konec není definitivní .