Pro Alexe
Slzy se jí po oblličeji kutálely čím dál víc,a ani bolest v srdci nepolevovala.Zůstane tam dlouho.Do té doby dokud neprovede něco,aby se k němu dostala co nejblíž.Ale lehké to nebude,to věděla moc dobře.Kdyby si to ale aspon tolik neuvědomovala.V jejím srdci zabíral tolik místa,že po jeho odchodu zůstalo naprosto prázdné.Ale proč?Nechtěl jí ublížit.Chtěl jí dát svou lásku,která by hřála i v té nejkrutější zimě.Četla předposlední zápis v jeho deníku,a utírala si slzu.Na chvíli zavřela oči,aby nabrala sílu a mohla číst dál.Pořád si ale uvědomovala,že kdyby byla ten deník našla dřív nemusel by.....Šla k oknu,posadila se na židli a sledovala maják v dálce.,,Oh panebože,jak nenávidím moře,to prokleté moře!´´zaklela a do očí se jí vkrádali další slané kapičky.Už nechce brečet.Slzy pálí a bolí.Jak bezstarostně si můžou lítat ptáci kam chtějí.Proč ona nemůže odlétnout tam kam by chtěla?Tam kam by chtěla nejvíc,za někým koho vždy chtěla nejvíc....Vstala ze židle a vrátila se pro deník.Nalistovala předposlední zápis.,,Proč si psal deník?To kluci přece nedělají´´ptala se sama sebe.Ale každý má emoce,a ani kluci nejsou výjimkou.Proto není žádným pravidlem že jen holky si můžou psát deník.Emoce má každý.Každý trochu jiné.A on je měl silné,naprosto ho ovládali.Naslouchal jim a nechal se jimi vést.V předposledním zápise stálo:
,,Nechci aby se trápili až odejdu,proto jim nechám dopis.Řeknu jim že odcházím někam pryč,do daleka,a že už se nevrátím.Kdyby mě snad nechtěli pustit budu muset překročit k pravdě a říct jim všechno o Kláře,jak mě zklamala,podvedla,obelhala,a necitelně mi probodla srdce trnem lásky.Za všechno může ona.Kdyby se sem nepřistěhovala.....A pak,po tom všem co jsme spolu zažili mně klidně podvede s vlastním bratrem!Nenávidím ji!!!´´
Klára se rozplakala ještě víc.,,Proč jsem mu neřekla o svém dvojčeti?Proč musela Gábina přijet?Proč mi znovu chtěla zničit život?´´Nechtěla aby se její dvojče přestěhovalo s ní.Ale to neměla,neměla ji tam nechávat samotnou.A ted za to zaplatila.Otočila deník na jeho poslední zápis.
,,Jak jsem čekal,nikam mně nepustí.Drží mně tu doma,a myslí že tím něco vyřeší.Ale mou bolest nikdo neutlumí.A proto to udělám.Sice jsem nechtěl,ale už nemůžu dál.Pohlcuje mně to čím dál víc.Ztrácím se ve vlastním světě myšlenek.A proto dnes v noci uteču k útesu.Skočím do moře a nechám se unést proudem!Miloval jsem tě živote,ale tys mě tu nechtěl!´´
Klára zavřela deník.Vstala a vyšla ven.Jen tak bez ničeho,bez klíčů od domu,bez rozloučení....Měla jen jeho deník,své myšlenky a vzpomínky a nejvíc měla bolesti.Šla k útesu o kterém se povídalo,že neštastných je tu ráj.Klára ho chtěla poznat.Když došla k útesu posadila se na jeho okraji a začala vzpomínat.Na to jak poprvé uviděla Alexe,a on ji pozval na pozorování noční oblohy,na jejich první polibek,první milování,první hádku,první usmiřování,první prstýnek na Valentýna,a na spousty dalších krásných okamžiků.A ted se ho měla vzdát?Po dvou rocích nádhernýho vztahu?To by nikdy v životě neudělala.Naposledy se podívala na jeho deník,a pak ho hodila do moře.Vstala a rozhlédla se po krásné obloze poseté miliony hvězd.A pak spojila znovu svůj život s Alexovým.Skočila....a udělala to pro Alexe,aby mu tam nahoře řekla všechnu pravdu.....
a ještě jedna....
Až tě opustí..
Až příště okusíš rty té dívky,čísi ruka ti padne na rameno.Až se otočíš a uvidíš svou dívku se slzami v očích.Až pustíš ruku svého chvilkového selhání a budeš chtít chytit ruku své dlouholeté lásce.Až bude pozdě.Až ti uteče.Až uteče na místo,kde ste měli první rande.Až ti dojde,že stopy ve sněhu určitě nechtěla zahladit.Až jí bude jasné,že jí za chvíli najdeš.Až zjistíš,co všechno si jí chtěl říct...že ji miluješ...chceš...toužíš cítit její vůni..mít pořád u sebe.Až pudeš podle stop ve sněhu cestou v parku k vaší oblíbené lavičce.Až zjistíš jak velké místo v tvém srdci zabírá.Až zjistíš,že si se nemýlil a ona tu opravdu je...sedí nehybně...a i když slyší tvé kroky...neotočí se.Až jí dáš ruku kolem pasu a řekneš všechno co si chtěl.Až ti nikdo nebude odpovídat...Až si ji otočíš k sobě.Až se její tak krásné oči už nikdy víc do těch tvých nepodívají...Až její sladkou vůni už nikdy neucítíš...Až se její jemné ruce už nikdy nedotknou tvých tváří...Až zjistíš že sis nevšiml toho srdce namalovaný krví v krásně bílém sněhu...Až tě opustí...a ty budeš chtít jít za ní...
Slzy se jí po oblličeji kutálely čím dál víc,a ani bolest v srdci nepolevovala.Zůstane tam dlouho.Do té doby dokud neprovede něco,aby se k němu dostala co nejblíž.Ale lehké to nebude,to věděla moc dobře.Kdyby si to ale aspon tolik neuvědomovala.V jejím srdci zabíral tolik místa,že po jeho odchodu zůstalo naprosto prázdné.Ale proč?Nechtěl jí ublížit.Chtěl jí dát svou lásku,která by hřála i v té nejkrutější zimě.Četla předposlední zápis v jeho deníku,a utírala si slzu.Na chvíli zavřela oči,aby nabrala sílu a mohla číst dál.Pořád si ale uvědomovala,že kdyby byla ten deník našla dřív nemusel by.....Šla k oknu,posadila se na židli a sledovala maják v dálce.,,Oh panebože,jak nenávidím moře,to prokleté moře!´´zaklela a do očí se jí vkrádali další slané kapičky.Už nechce brečet.Slzy pálí a bolí.Jak bezstarostně si můžou lítat ptáci kam chtějí.Proč ona nemůže odlétnout tam kam by chtěla?Tam kam by chtěla nejvíc,za někým koho vždy chtěla nejvíc....Vstala ze židle a vrátila se pro deník.Nalistovala předposlední zápis.,,Proč si psal deník?To kluci přece nedělají´´ptala se sama sebe.Ale každý má emoce,a ani kluci nejsou výjimkou.Proto není žádným pravidlem že jen holky si můžou psát deník.Emoce má každý.Každý trochu jiné.A on je měl silné,naprosto ho ovládali.Naslouchal jim a nechal se jimi vést.V předposledním zápise stálo:
,,Nechci aby se trápili až odejdu,proto jim nechám dopis.Řeknu jim že odcházím někam pryč,do daleka,a že už se nevrátím.Kdyby mě snad nechtěli pustit budu muset překročit k pravdě a říct jim všechno o Kláře,jak mě zklamala,podvedla,obelhala,a necitelně mi probodla srdce trnem lásky.Za všechno může ona.Kdyby se sem nepřistěhovala.....A pak,po tom všem co jsme spolu zažili mně klidně podvede s vlastním bratrem!Nenávidím ji!!!´´
Klára se rozplakala ještě víc.,,Proč jsem mu neřekla o svém dvojčeti?Proč musela Gábina přijet?Proč mi znovu chtěla zničit život?´´Nechtěla aby se její dvojče přestěhovalo s ní.Ale to neměla,neměla ji tam nechávat samotnou.A ted za to zaplatila.Otočila deník na jeho poslední zápis.
,,Jak jsem čekal,nikam mně nepustí.Drží mně tu doma,a myslí že tím něco vyřeší.Ale mou bolest nikdo neutlumí.A proto to udělám.Sice jsem nechtěl,ale už nemůžu dál.Pohlcuje mně to čím dál víc.Ztrácím se ve vlastním světě myšlenek.A proto dnes v noci uteču k útesu.Skočím do moře a nechám se unést proudem!Miloval jsem tě živote,ale tys mě tu nechtěl!´´
Klára zavřela deník.Vstala a vyšla ven.Jen tak bez ničeho,bez klíčů od domu,bez rozloučení....Měla jen jeho deník,své myšlenky a vzpomínky a nejvíc měla bolesti.Šla k útesu o kterém se povídalo,že neštastných je tu ráj.Klára ho chtěla poznat.Když došla k útesu posadila se na jeho okraji a začala vzpomínat.Na to jak poprvé uviděla Alexe,a on ji pozval na pozorování noční oblohy,na jejich první polibek,první milování,první hádku,první usmiřování,první prstýnek na Valentýna,a na spousty dalších krásných okamžiků.A ted se ho měla vzdát?Po dvou rocích nádhernýho vztahu?To by nikdy v životě neudělala.Naposledy se podívala na jeho deník,a pak ho hodila do moře.Vstala a rozhlédla se po krásné obloze poseté miliony hvězd.A pak spojila znovu svůj život s Alexovým.Skočila....a udělala to pro Alexe,aby mu tam nahoře řekla všechnu pravdu.....
a ještě jedna....
Až tě opustí..
Až příště okusíš rty té dívky,čísi ruka ti padne na rameno.Až se otočíš a uvidíš svou dívku se slzami v očích.Až pustíš ruku svého chvilkového selhání a budeš chtít chytit ruku své dlouholeté lásce.Až bude pozdě.Až ti uteče.Až uteče na místo,kde ste měli první rande.Až ti dojde,že stopy ve sněhu určitě nechtěla zahladit.Až jí bude jasné,že jí za chvíli najdeš.Až zjistíš,co všechno si jí chtěl říct...že ji miluješ...chceš...toužíš cítit její vůni..mít pořád u sebe.Až pudeš podle stop ve sněhu cestou v parku k vaší oblíbené lavičce.Až zjistíš jak velké místo v tvém srdci zabírá.Až zjistíš,že si se nemýlil a ona tu opravdu je...sedí nehybně...a i když slyší tvé kroky...neotočí se.Až jí dáš ruku kolem pasu a řekneš všechno co si chtěl.Až ti nikdo nebude odpovídat...Až si ji otočíš k sobě.Až se její tak krásné oči už nikdy víc do těch tvých nepodívají...Až její sladkou vůni už nikdy neucítíš...Až se její jemné ruce už nikdy nedotknou tvých tváří...Až zjistíš že sis nevšiml toho srdce namalovaný krví v krásně bílém sněhu...Až tě opustí...a ty budeš chtít jít za ní...



ty jo mas usper blog to cumim:-D ... cvfakt se mi libi!!! potrebovala bych ho taky nejak upravit mam ho desnej!!§:-D