Všechno to začalo na počátku 60.let kdy si kalifornští surfeři přidělali na vodní prkna podvozky z kolečkových bruslí a kdy na dnech vypuštěných bazénů a na asfaltových chodnících podél moře začali napodobovat jízdu v příbojových vlnách. Jezdilo se hodně jednoduše, jako na koloběžce bez řídítek jenom sem a tam a zažáčelo se přenášením váhy. V roce 1965 několik firem napadlo vyrábět boardy průmyslově, skateboarding se stával populárnější a tak chtěli vydělat peníze. Později se mu taky začalo říkat sportovní disciplýna. V této době taky začali vznikat první skateparky a stavěli se rampy. Počátekem 70.let se skateboarding rozšířil do celého světa. Začátekem 70.let veřejnost skateboarding odsoudila jako nebezpečný sport (kvůli zdánlive obyčenyým věcem jako nebezpečné pády nebo střety s chodcema), který jejich děti neměli provozovat a tak se ho pokusily zamezit zákony. To vedlo k zániku mnoha firem zabývajících se skatem. Mělo to ale i svoji dobrou stránku, protože to co zákon zakazuje automatichky láká nové lidi a tak zájem o skate rostl místo aby klesal. Jenže zájem nebyl dost dostatešný, proto aby zůstaly otevřené skateparky a proto se z nedostatku jezdících lidí začali rušit. Skateboarding na tom byl po profesionální stránce hodně špatně. Ale jezdit se nepřestalo, měli na tom zásluho zejména malé skupiny riderů nazývané freaks a kids, právě díky nim skateboarding nezanikl, právě naopak - stal se žívotním stylem. Hlavní věcí, pomocí které skateboarding opět veřejnost uznala byly nové materiály zejména plasty díky nimž se začali vyrábět nové lepší a bezpečnější kolečka. Dále taky nové techniky výroby desek.

V letech 1980 a 1984 se skateboarding mohutně rozrůstal, byl však stále synonymem něčeho zakázaného, tomu také moc nepomohl vznik graffity a protože většina skaterů provozovalo obojí byl skateboarding spojován právě s graffity a vandalstvým. V dnešní dově však popularita stále roste.



Sqělej blog!