Miluji, můj ubohý příteli -
a svět má náhle smysl,
život má náhle smysl,
i smrt bude míti smysl...
a svět má náhle smysl,
život má náhle smysl,
i smrt bude míti smysl...
Láska se ptá přátelství: "Proč jsi na světě, když existuji já? Protože ty pácháš bolesti a rány, ale já je hojím."
Skoro každá ženská se předtím, než jde s mužem do postele, ptá: "Co z toho budu mít, když se s ním vyspím? Bude mne milovat? Zůstane se mnou ve stáří a budeme spolu sypat housky vrabcům? Chtěla bych s ním mít dítě?" Měly bychom přestat spekulovat, předpokládat a doufat. Měly bychom pochopit, že on třeba nezůstane. Že s největší pravděpodobností to bude jen pár hezkých minut a dobrý spánek v noci.
Každá veselá láska je smutná, neboť láska je jako celý svět - je sice hořká, ale sladce chutná.
Ten, kdo opravdově miluje, skoro nikdy nepozná, kdy ho ten druhý milovat přestal.
Je nejstrašnější v životě, že člověk může sama sebe nejvíce milovat a nemít k sobě ani špetky úcty.



