close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Truth will out? - Slzy lásky - 2.díl

25. října 2008 v 23:03 | ♥¦ wHiTe GuArdiAn AnGeL ¦♥ |  Truth will out?
Je tu další díl. A s ním je dole anketa, tak hlasujte. :)


"Lásko, děje se něco? Jsi nějaká mimo, nechceš jít domů?!"zeptá se mě Thomas a podívá se dozadu, co dělají kluci. "Půjdeme k Vám?!"zeptám se Thomase a vykouzlím úsměv. "Určitě, tak se s nimi jenom rozloučíme!"řekne Thomas, zamáváme jim a jdeme k němu domů.

"Naši mají přijet až kolem rána, nechceš tady spát? Nechci tady být sám!"řekne prosebně Thomas a já kývnu. "Jenom to zavolám mámě..!"řeknu mu a odejdu do kuchyně.
Po chvíli.
"Tak je vše v pořádku…Jen se mám chovat slušně!"začnu se smát. Thomas si mě posadí na klín. "Slušně? Jako by snad někdy bylo nějak jinak!"řekne Thomas a objeme mě. "Vzala jsem si hrušku, nevadí?!"zeptám se a kousek si ukrojím. "Co je moje, to je i tvoje. Na nic se neptej. Lásko, můžu se Tě na něco zeptat?!"zeptá se mě najednou Thomas a ve mně to hrkne.
"A…Ano? Na co?!"odpovím nejistě a pokusím se o úsměv. "Vždycky, když jíš nějaký ovoce, tak ho nekoušeš dokola jako normální lidi, tím nechci říct, že si nenormální, ale vždycky si odkrojíš kousek a strčíš si ho do pusy. Nějaký zvláštní důvod proč to tak jíš?!"zeptá se Tom a nedočkavě se na mě dívá. "Já ani pořádně nevím, možná proto, že to tak jedla vždycky máma."řeknu mu a v tom se zarazím, protože Thomas chce něco říct. "Jo, jedla. Už to tak nejí, nevím proč..!"plácnu nějakou blbost.
"Aha, podíváme se na nějakej film? Nebo, co chceš dělat?!"zeptá se mě Tom a já se zamyslím.

"Moc tě miluji!"vypadne ze něho najednou. "Já Tebe ještě víc miluji…!"řeknu a Thomas mě vezme do náručí, když v tom se začnu hrozně moc smát. "Co se děje? Mám snad nos jako klaun?!"řekne Thomas a já se uchichtnu.

"Ne, jen jsem si vzpomněla na to, jak se s tebou urvala houpačka v parku. A ty si z toho byl celý smutný, že se s tebou utrhla. Vypadal si tak rozkošně, byl si naštvaný sám na sebe. Neustále sis četl ten štítek, co je na té houpačce - kolik má nosnost. Bylo to kouzelný! Jak si u ní stál a jak si té houpačce nadával. Potom si ji chtěl zahrabat do písku, ale to se ti nepodařilo. Nakonec ses ji snažil přidělat, ale to ti taky nevyšlo. Pořád to mám před očima!"řeknu Thomasovi, usměje se, potom mě políbí a vejde semnou na schody. "A víš, co si já pamatuji do teď úplně přesně…?!"zeptá se mě Thomas a ujde pár schodů. "No, to nevím…!"odpovím a promnu mu vlasy. "Ten den, kdy jsem tě poprvé uviděl!"řekne Thomas a položí mě do své postele. "Měla si podobně udělané vlasy, jako máš teď. A… měla si hnědou krátkou sukni, kozačky a růžovou halenku, přes kterou ti průsvitala podprsenka. Jo a ve vlasech si měla růžovýho motýlka, vypadala si jako panenka."povídá Thomas a nad tím vším se rozplývá. "Jak vidím, pamatuješ si to docela dobře. Hlavně ten detail s podprsenkou. No a… ty si měl na sobě černý tričko a khaki kalhoty, tuším."řeknu Thomasovi a on se usměje.


"Ten den si mě změnila, celej můj život. Než jsem tě potkal, choval jsem se jako blázen."povídá Thomas a začne mě líbat na krku. "Zrovna jsem spěchal na sraz s klukama, protože se mi už nechtělo být ve škole a pohádal jsem se se svou holkou - Gabrielou. A jak jsem spěchal, tak jsem někoho srazil k zemi u skříněk."povídá Thomas a sundá mi svetr. "Ten někdo jsem byla já. Byl si na mě pěkně hnusnej…!"řeknu jakože naštvaně. "Nee, kdepak! Byl sem jako očarovanej. Je fakt, že jsem řekl - jaká kráva se mi to plete do cesty, ale jinak…V tu chvíli jsem myslel, že se mi rozskočí srdce. Najednou jsem nikam nepospíchal, cítil jsem se tak… šťastný. V tu chvíli jsem se do tebe šíleně zamiloval!"povídá Thomas a mně po tváři steče slza. "Já taky, ale… myslela jsem, že nám to… nebude klapat!"řeknu a po tváři mi začnou téct další slzy. "Eliz, neplač, no tak. Když se nic nestalo a nic se nestane. Miluji tě, víc než svůj život. Víc, než vše na světě. Udělal bych pro tebe úplně vše. Nevím, co si to semnou udělala, ale jsem ti za to vděčný. Moje máma tě má taky hrozně moc ráda. Kvůli tobě jsem se změnil. Už nejsem ani takovej nerv, jako jsem býval. Moc ti děkuji za vše! Už neplakej. Usmívej se."povídá Thomas a já se rozpláču. "No ták, Elizko, neplakej. Já jsem tě nechtěl rozplakat, moc prosím, neplakej."prosí mě Thomas, ale já to nedokážu zastavit. To, co mi řekl Thomas je nádherný, ale mně to ubližuje, když vím co všechno je schopný pro mě udělat. Vím, že ho zklamu, že mu jednou zlomím srdce. Ale nemůžu dopustit, aby se mu něco stalo.

AnGell :)

A korektorka je Abi, ale ona na mě prdííí! :(

P.S. Když budete hlasovat v anketě, tak prosím uveďte důvod, proč jste ho vybrali. Jestli kvůli tomu, jak vypadá, nebo jaký je atd.

Děkuji =o)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aryanne aryanne | 28. října 2008 v 21:42 | Reagovat

billík... no... protože bill je bill :p

2 L-indushka L-indushka | Web | 30. října 2008 v 14:46 | Reagovat

Thomas..no asi za to ze sa dokazal kvoli babe zmenit a kvoli tomu ze dokaze dat najavo ako velmi ju miluje..:)) brala by som takeho..:P

3 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 25. ledna 2009 v 17:27 | Reagovat

bože od každýho něco

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama