Tears in heaven...
Bezmoc.
Smutek.
Úzkost.
Nicotnost.
Prázdnota...
Jmenovala bych dál, ale proč? K čemu by to vedlo? Za tak krátkou dobu dva mladí lidé, dva nádherní kluci...
Vím, jsem přecitlivělá, ale i přesto tato věc dostane každého na lopatky a rozpláče i ty nejocelovější osoby. Ano, mluvím o smrti.
Smrt, pche... ubohá dáma chodící v černé s velkou kosou.
Co kdyby někdo odvážný použil její zbraň proti ní? Co by se stalo? Byl by konec všeho? Pokud ano, ujmu se toho a půjdu proti ní...
Věnováno moji srdíčkové osůbce Žabičce...
ŽABIČKO, moje malá, krásná, úžasná.
Vím jak ti je, cítím tvou bolest a ta bolest mě svírá společně s tebou. Ty jsi tak úžasná osoba, všemu a všem rozumíš. Pomáháš těm nejzoufalejším dušičkám a co tě potkává? Samé strasti života, připomínáš mi mě /omlouvám se/smrt ti bere ty nejbližší. Ty nejůžasnější, které znáš. Přála bych si teď mít křídla a přivést ho za Tebou - jako poslední rozloučení.
Možná si se stím už pomaloučku smířila, ale rána na srdíčku ti zůstane na vždy. Ale ta rána bude mít svůj význam, význam, že ho tam nosíš. Že v tom srdci byl a bude napořád, ačkoliv už není při tvém boku. I ve svém smutném životě měl přeci jedno velké štěstí a to, že potkal právě Tebe.
Žabička & Alex forever...

Vždycky, když jsem byla malá, tak jsem pojmenovávala LVA jako Alexe, tak proto takto...
Mám Tě hrozně moc ráda, Žabičko.
Doufám, že víš, že kdyby se cokoli dělo jsem při tobě u tebe a stojím vždy vedle tebe, jako tvůj přítel. Nikdy mě nebudeš rušit, si báječný člověk. Opravdu moc pro mě znamenáš, i když si spolu zrovna nejvíce nepíšeme, to ale neznamená, že velké místo v mém srdci nezaujímáš!



Je to krásný... Děkuju... Přiznávám. Upadlo několik slziček...
Ještě jednou děkuju... Hrozně moc <333
Navždycky