někdy přece alespoň jeden mráček ustoupí...

Zdravím mí nejbližší,
článek pod Vámi ohledně mé lásky je psán mým pocitem. Ačkoliv to někdy tak vypadá, leccos může klamat. Takže... Jsem pořád s Lukáškem, i když dneska jsme se zase pohádali.
Víte, ta mužská ješitnost...
Moje pocity jsou nepopsatelné, protože radost překrývá smutek a smutek překrývá radost, což není až tak hrozné, ale já se cítím taková, že kdyby se mi teďka zlomil nehet tak budu plakat. /Vím, že u tebe Abi je to úplně normální, ale mluvím teď na "normální" lidi!/
Zapla jsem si lávovou lampu, pustila Lukáškovi písničky a jako vždy si lehla na gauč a přemýšlela...
Proč se pořád musím vracet do minulosti? To se musím přestat vracet, až budu mít minulost jasnou?
Nejde o to, čím jsme byli, jde o to čím jsme teď...
ČLÁNEK JE TROŠKU (VÍCE) CHAOTICKÝ, PROTOŽE ODPOVÍDÁ MÝM POCITŮM, PROTO TO DNESKA ZKRÁTÍM...
*Pict od - Frankee / Thanks a lot./



pravda...ach ta mužská ješitnost!!
ale hádky ke vztahu patří <3