close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

i tohle může býti život... 1. díl

16. listopadu 2009 v 10:40 | ♥¦ wHiTe GuArdiAn AnGeL ¦♥
i tohle může býti život...

... když se dostanete do dobré party, Váš život nabere nové obrátky. Život dostane jiný smysl a Vaše priority jsou zdaleka jiné. Ne, vždy je to změna k lepšímu. Na jednu stranu ani u mě ta změna k lepšímu nebyla, ačkoliv na tu stranu druhou - vím, jak chutná štěstí, a že jsem ho snědla pořádně velkou dávku.

Nejen, že jsem konečně měla partu, kterou jsem vždycky chtěla, ale poznala jsem i báječného člověka, ve kterém jsem hodně viděla sebe a odrážel se v něm můj život. Možná proto, jsem se do něho hned zamilovala. Měl úžasnej smysl pro humor, velké ego s ironií a hlavně byl to, takovej ten "plejboják", kterej dostane holku, na kterou ukáže i tím, když zvedne láhev s Coca colou. /i to ovšem může být velmi sexy/

Problém byl v tom, že to nebyl andílek, jak jsem si myslela. On totiž, ten darebák, působil tak nevinně, že by mi nikdo nikdy neuvěřil, že by mě mohl ublížit. Mí známí /především kluci/ říkali, že to já musím být ta zlobí, leč to nebyla pravda. :-) Tenhle pocit, zná snad každá dívka, která se zamiluje.

I kdyby ten její milý vykradl banku a ona ho přitom viděla, tak stejnak neuvěří, že to byl on...

A tak nějak, jsem to vždycky zkousla, i když to hrozně bolelo a občas bolí i teď, některý případy hodně... ale život šel dál. S velkou dávkou naděje, že on pochopí, co jsem zač a bude si mě vážit, pro to, že ho miluji takového jaký je, a že stále čekám, že se kvůli mně změní... Dny ubíhaly a já přestávala věřit, že někdy by mohlo být něco jinak. A úvaha byla správná, přišla opět ta stejná pohádka. A já už neměla chuť kvůli tomu ani brečet, ani se trápit. Chtěla jsem být nad věcí a hrála na hrdinku, v hlavě se mihla velká myšlenka, že už toho bylo dost, že už dostal dost šancí.

Vím, že jsem slaboch, ale tohle nemá s tím asi nic společnýho, jen vidět člověka, kterýho milujete uronit slzu, kvůli tomu, že Vám ublížil - hrozně bolí. Uvědomila jsem si, že on se už asi nezmění a že já bez něho nedokážu žít, a že dokud mi neprovede něco šíleného, tak s ním zůstanu, protože ho opravdu moc miluji a moc si ho vážím.

A tak jsem udělala chybu, za kterou se potom platí, ještě víc, než máte tušení. Podívala jsem se do jeho icq, na to, co si s kým psal. Moje první reakce byla taková, nedokázala jsem se nadechnout, nemohla jsem se pohnout, nemohla jsem cokoliv udělat, jen se mi chtělo šíleně zvracet. Čisté ponížení....

To, co si psal s holkama... Nebudu rozvádět, jen jsem se z toho nedokázala celej den vyhrabat, nedokázala jsem nic. Chodila jsem jako tělo bez duše a i v tom horku mi byla hrozná zima....

Nakonec jsme se asi na 3 dny rozešli a já si uvědomila, že i když on chyboval víckrát, tak jsem za to mohla já. Každým dnem jsem doufala, že mi napíše, že se vyspíme a že mi řekne, že mě miluje a že se omlouvá. Protože já, když udělám chybu, hned vím, že jsem tu chybu udělala a mrzí mě to a omluvím se od srdce. Možná se nemusel ani omluvit, stačilo, kdyby přišel za mnou s pampeliškou a řekl mi, že jsem pro něho důležitá...

Nic takového se nekonalo, ale ve středu jsme se dali dohromady, protože zase já jsem musela dělat ten první krok....



konec 1. části...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AngeliQue AngeliQue | Web | 16. listopadu 2009 v 17:42 | Reagovat

to je povídka, nebo realita? Nebo povídka na motiv reality..?
Je to nádherně napsané, jen nevím, jestli se dá říct krásný příběh, protože kdyby byl skutečný, byl by spíš smutný..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama