Prosinec 2010

Život jde rychle...

6. prosince 2010 v 21:06 | ♥¦ wHiTe GuArdiAn AnGeL ¦♥
Když jsem tento blog zakládala bylo mi asi 13 let, to je asi 5 let zpátky. Řekla jsem si, že ten blog vytáhnu na něco úžasnýho, že budu mít velkou návštavenost a najdu si přes to spoustu kamarádů. Stalo se tak a já našla spoustu internetových přátel, který mě doprovázeli do mých 16. let. 

Skrz ně jsem poznala Tokio Hotel a vedla jedny z nejlepších blogů, co na českým portálu byli.

BILL KAULITZ - Blog, který jsem založila a společně s NIKISKUL tam dělala. Díky ní, jsem se dostala na blog o jeho dvojčeti - TOM KAULITZ , kde jsem psala povídku Tom vs. Me, která se hrozně chytla a já měla šíleně moc čtenářů. Nikdy bych nečekala, že se taková ptákovina, jakou jsem napsala může někomu líbit, ale jo, líbilo se a já byla hrozně šťastná a díky tomu jsem psala dál a dál. Až jsem se dostala na "mateřský" blog - TOKIO HOTEL , kde jsem dále zveřejňovala svoji tvorbu a moje povídky byli čtenější a čtenější. Nevážila jsem si toho, že mám spousty příznivců a stal se ze mě teenager, co nebude už déle vysedávat u PC a začala jsem chodit ven a tak...

Tím jsem si uzavřela cestu, tu dobrou, krásnou cestu, kde jsem se cítila jako někdo, tu cestu, kde jsem měla spoustu báječných známých, spoustu fanoušků a spoustu andílků. Dala jsem dohromady báječnou směsku lidí, která se sešla na MY-ANGELS.blog.cz , bohužel díky nechráněnosti hesla nám to někdo smazal, buď ze závisti a nebo nevím proč, tím jsme se docela rozpadli. Ale založili jsme si noví blog - my-angels2.blog.cz - MY-ANGELS2.blog.cz , ale jak už to bývá - číslo 2 už nikdy není jako originál. A tak jsme se všechny andílci přesunuli na SOPHISTICATED-HEAVEN.blog.cz , kde zůstali jen ti vytrvalí a ti, co měli srdíčko na správným místě.

Často si říkám, co kdybych se rozhodla tehdy jinak a psala dál a dál a dál se snažila lidi změnit k lepšímu, dát jim noví nádech do života, být tady pro ně vždy, když potřebovali, jako oni pro mě.

*Našla jsem ty nejbáječnější lidi - Abi, Dede, Martinku, Caroli, Natálku, Lili, Camayu, Aryanne, Blaženku ... asi si nevzpomenu na jména všech, kteří tu semnou stále byli, ale jedno vím jistě, že Vám za všechno moc děkuji, děkuji... ♥*

Bůh ví, jak by to dopadlo, každopádně mi nezbývá než s úsměvem a láskou vzpomínat na ty časy, na časy, který bych nikdy neměnila a na časy, které mi otevřeli oči, a dali prostor moji duši, mému srdci... 

AnGell