Tokio Hotel

15. června 2015 v 10:58 | ♥¦ wHiTe GuArdiAn AnGeL ¦♥ |  Něco o mně...
Když mi bylo 13-14 let, začala jsem poslouchat německou skupinu Tokio Hotel. Myslela jsem si, že jsem jejich největší fanynka na světě, byla jsem na sebe tolik hrdá. Tak moc, jelikož jsem měla o nich hned několik blogů, které patřili mezi nejlepší na celým serveru a navíc nebyla věc, co bych o nich nevěděla.

Časem, když se nad tím zamyslím, tak zjistím, že jsem jejich fanynka nebyla vůbec.
A upřímně je to věc, která mě dohání až skoro k slzám.
Styděla jsem se za to, že poslouchám Tokio Hotel, a tak jsem se nikdy nehlásila k tomu, že je poslouchám.
Věděla to jen moje rodina a jedna kamarádka ve třídě, zbytek třídy by mě zřejmě ušikanoval k smrti.
A tak jsem mlčela, a poslouchala je jen, když jsem věděla, že to nemůže nikdo zjistit.
V deváté třídě jsem se stranila lidí, až takovým způsobem, že jsem snad většinu času ani nemluvila.
Šikanovali mě, jen proto, že jsem byla jiná. A mě na tom dnes nejvíce mrzí to, že jsem se nechala, nic jsem s tím nedělala, jen se mi všichni smáli a šikanovali mě.

S postupem času mi došlo, že to, že mě určití lidé neberou kvůli tomu, že jsem jiná a terorizují mě, je jen maličkost.
Posměšky, a šikana, s kterou se museli setkat třeba Tokio Hotel se s tou moji nedá srovnat. Vždy jsem se styděla za to, co dělám, co poslouchám, a tak, protože jsem byla jiná, jiná než ostatní.

Je mi teď 23 let, žiju tak, jak se mi zdálo snad jenom v mých povídkách.

Každý rok, co bydlím v Praze, tak pravidelně chodím na Prague Pride. (Podporuji homosexuální páry, a pokaždé, co je nějaká petice, pro to, aby mohli adoptovat děti, či tak - hrdě ji podepisuji)


Točím herní videa, ze hry Shakes and Fidget pro malé děti a nejhorší na tom je, že se opět hrozně stydím. Vím, že jsou ty videa trapná, ale mám tolik fanoušků.
Zase jsem toho natáčení nechala, tak jako jsem nechala psaní, jen proto, že mám strach ze společnosti.

A víte co? :) Já jsem tak šťastná, že jsem jiná, ať jsem trapná, ať jsem úplně jiná.

Budu točit, budu psát a budu jiná.

Děkuji Davide, babičko, Tokio Hotel..

<3 AnGell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aryanne aryanne | Web | 29. srpna 2015 v 16:35 | Reagovat

Jsme stále stejné, lidé se nemění, jenom jsme uvnitř stárnoucích těl..
Se sebou samotnými můžeme bojovat nebo to vzdát, taky mám občas období kdy bojuju.. a pak na něj vzpomínám a topím se tím, že jsem to zase na čas vzdala než se zase nakopu a ten o něco starší kolos začne boj znovu.

2 MaikelU MaikelU | E-mail | 16. ledna 2017 v 20:14 | Reagovat

I found this page on 11th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama